V Žarošicích stávaly od nepaměti dva kostely: starší - poutní, zasvěcený Panně Marii; mladší - později farní, zasvěcený sv. Anně. Věhlas poutních Žarošic byl znám po celé Moravě. Dověděla se o něm i královna Eliška Rečka. V roce 1322 koupila Žarošice pro klášter cisterciaček na Starém Brně, který právě zakládala. Brzy po založení v roce 1323 se objevila v žarošském poutním kostele nová, vzácná, vysoce umělecká socha Panny Marie, která nahradila starší obraz nebo sochu. Dne 18. března 1782 zrušil císař Josef II. klášter cisterciaček, v němž žilo třiašedesát sester, a tak Žarošice ztratily svou vrchnost. Další rok přistoupil k zakazování poutí. Dne 12. července 1783 vydal dekret, jímž rušil kaple, kde konaly bohoslužby střídavě s farním kostelem. Vládním oběžníkem z 21. dubna 1784 a 1. srpna 1785 zakázal poutě úplně. V důsledku císařských nařízení byl i kostel Panny Marie Ve Vinicích (Ad Beatam) uznán jako "zbytečný" a brzy se začaly přípravy k jeho likvidaci. Jako každoročně přišli poutníci v sobotu po svátku Narození Panny Marie 11. září 1785 na svoji pouť do Žarošic. Avšak poutní kostel byl uzavřen a na něm vyhláška se zákazem poutí. Lid si však věděl rady. Farní kostel svaté Anny v Žarošicích zrušen nebyl, v něm se bohoslužby mohly konat. Proto vnikl do kostela Panny Marie, dal milostnou sochu na nosítka, zapálil svíce a kolem osmé hodiny večerní ve slavném průvodu za zpěvu písně "Před věky zvolena, Panno Maria" ji přenesl do Žarošic. Pravděpodobná cesta průvodu byla kolem "Póstky" údolím od Zdravé Vody do Žarošic". Dle lidové tradice dal světelný průvod pouti název "Zlatá sobota". Cisterciáci však termín "Zlatá sobota" používali dávno před rokem 1785. Poutníci přicházeli i přes císařský zákaz poutí dále. V roce 1910 připutovalo 172 procesí z Moravy, Slovenska a Rakouska. Poutníci přicházejí ke Staré Matce Boží Žarošské, Divotvůrkyni Moravy i na začátku 21. století. V roce 2019 bylo v průvodu neseno 39 mariánských soch.

První písemná zmínka o farním kostele pochází ze dne 6. června 1326, kdy olomoucký biskup Konrád povyšuje kostel v Dambořicích na farní z důvodu velké vzdálenosti do Žarošic.

V roce 1510 a 1634 kostel vyhořel. Kostel byl i značně zničen při drancování Švédů v roce 1645 a Turků v roce 1663 a 1683. Veliké škody napáchal i blesk, který uhodil do kostela v roce 1673.

Začátkem 18. století byl kostel zbořen a postaven nový, který byl 9. 8. 1731 posvěcen. Z kostela "Mezi vinicemi" byla 11.9. 1785 přenesena milostná socha Staré Matky Boží Žarošské do farního kostela a od té doby se všechny poutě konaly zde. Návalům poutníků přestaly vyhovovat rozměry kostela.

28. června 1797 vypukl v Žarošicích velký požár, který zničil nejen kostel a faru, ale i větší část Žarošic.Tehdy už byly rezidence na Silničné a kostel "Mezi vinicemi" zrušeny a rozkradeny, proto dostala obec a farní úřad povolení k rozebrání stavebního materiálu. K výstavbě farního kostela byly použity cihle, kamenné ostění dveří, okna, železné mříže v oknech a jiný materiál. Kostel byl postaven v letech 1800 - 1801. 8. září 1801 zde byla poprvé sloužena mše svatá a až 18.října byl kostel klobouckým děkanem Josefem Pernsteinerem vysvěcen.

Interiér kostela

Vnitřek kostela je pilíři rozdělen na tři lodě, kdy hlavní loď je zakončena presbytářem. V presbytáři je umístěn oltář z umělého mramoru, na kterém prováděli práci umělci z Vídně. Autorem řezbářských ozdob je Ondřej Schweigela z Brna.

Milostná socha Staré Matky Boží Žarošické

Milostná socha z roku 1325 pochází od neznámého umělce, nejspíše z dílen kláštera na Velehradě, nebo cisterciaček na Starém Brně.

Socha je vyřezána z jednoho kusu dřeva a je vysoká 142cm. Panna Maria pravicí žehná a v levé ruce chová Ježíška, který je oděn do dlouhé tuniky. Vysoké čelo Bohorodičky symbolizuje Stolici moudrosti, oči má pozdvižené jako královna. Je oblečena do kroje francozouzských královen, který nosili ve 14. století. Je zobrazena jako matka (pokrytá hlava bílým šátkem) a panna (dle středověké tradice rozpuštěné vlasy).Postoj vyjadřuje Královnu nebes a je symbolizován žezlem v pravé ruce a barokní korunkou z roku 1687, která zdobí i hlavu Jezulátka.

21.5. 1995 byly Janem Pavlem II. na Svatém Kopečku u Olomouce posvěceny nové gotické korunky. Posléze sám Sv. otec Milostnou sochu korunoval.

Vedle sochy je umístěna pozlacená válcová skříňka, ve které se skrývají dokumenty s podpisy farností, obcí, rodin, jednotlivců, kteří se Panně Marii zasvětili. Nejstarší pochází z roku 1848.

Pamětihodnosti z Rezidence

Kromě Milostné sochy a stavebního materiálu pochází z Rezidence na Silničné i dva obrazy umístěny pod chórem - sv. Václava a Matky Boží Žarošické.

Pravděpodobně mimo to pochází i z Rezidence držadlo zvonku u sakristie a busty sv. Ambrože a sv. Augustina umístěny v prostředních obloucích na chóru.

Zvony

Ve věži žarošického kostela jsou umístěny 4 zvony, které ulil Kovolit Česká u Brna.

Maria (534 kg), ladění as-1, nápis: Divotvůrkyně žarošická, zůstaň Matkou lidu svému
Anna (253 kg), ladění c-2, nápis: Sv. Anno, naše patronko, chraň naše rodiny
Cyril a Metoděj (141 kg), ladění es-2, nápis: Dědictví otců zachovej nám, Pane
Umíráček (102 kg), ladění f-2, nápis: Ježíši, Maria, Josefe

Ostatní vybavení kostela

Na chóru jsou varhany, které v roce 1947 vyrobila firma Rieger-Kloss z Krnova a mají 16 rejstříků.

V hlavním oltáři jsou umístěny ostatky mučedníku sv. Diodora a Kristiny. Tyto ostatky jsou v konsekrovaném ostatkovém kameni, který byl posvěcen 13. dubna 1948 tehdejším brněnským biskupem Dr. Karlem Skoupým.

Na bocích presbytáře jsou umístěny votivní dary za uzdravení ze zrušených klášterů. Dále zde nalezneme i mramorové desky na památku korunovace sochy Panny Marie. V rozích presbytáře jsou na podstavcích dvě sochy - vpravo sv. Cyril, vlevo sv. Metoděj. Obě sochy pochází z dílny Jana Floriana.

Na pravé straně je boční oltář sv. Anny, jejíž socha byla až do přenesení Milostné sochy umístěna na hlavním oltáři. Za povšimnutí je zde svatostánek, který je vytvořen jako archa Noemova. Levý boční oltář je zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Obrazy na bočních oltářích namaloval v r. 1802 malíř František Werner z Brna, zrestaurovány byly mistrem Janem Florianem.

Na sloupech kostela jsou sochy a štuky od umělce Lengellachera. Sochy pocházejí ze zbouraného kostela v Hustopečích. Je to socha sv. Josefa, proroka Izaiáše, sv. Ambrože a sv. Augustýna, který drží v ruce pozlacené srdce. Na zadních pilířích jsou sochy od Jana Floriana - sv. Antonín Paduánský, sv. Juda Tadeáš.

Mistr Jan Florian také navrhl i lavice a vyzdobil je řezbami. Z jeho umělecké dílny pochází i křižová cesta, kopie sochy Matky Boží Žarošické. Metoděj bratr Jana Floriana vytvořil pro náš kostel v roce 1956 vánoční betlém. Betlém obsahuje 70 figurek. Jeho délka je 3,5 m a šířka 2 m.

Malbu v kostele navrhl mistr Köhler. Tuto malbu a obrazy na stropě chórů provedl malíř Antonín Sychra z Kyjova.

Okolí kostela

Sochy před kostelem

Ve výklenku nad vchodem do kostela je umístěna malá socha sv. Anny. Po stranách hlavního vchodu jsou umístěny sochy sv. Pavla a sv. Petra.

V řadě před kostelem jsou umístěny barokní sochy: sv. Anny s Pannou Marií, sv. Josefa (v pravé ruce držíl hůl, v levé lilii), sv. Rocha (u nohou sedící pes), sv. Jana Nepomuckého s katy v úborech jakobínů, kteří ho svrhují do vody.

Prostranství za kostelem

Nachází se zde 14 kapliček s mozaikami křižové cesty od Antonína Kloudy z Prahy.

Oltář z mrákotínské žuly je z roku 1988 a navrhl jej ing. Viktor Dohnal z Brna.V oltáři se nachází ostatky blahoslaveného Hroznaty.

Pod ambitem je umístěno sousoší Kalvárské skupiny, jehož kříž pochází z Kutné Hory a sochy Panny Marie a sv. Jana ze zábrdovického kostela. Po stranách jsou obrazy se sv. Cyrilem a Metodějem, sv. Janem Nepomuckým, blahoslaveným Hroznatou.

Symbolika ambitu

Je dílem akademického malíře Ludvíka Kolka, který navrhl známý senetářovský kostel. Je v něm vyjádřena myšlenka stojící za povšimnutí.

Zvlnění přední plochy ambitu znázorňuje stálý pohyb hmoty a energie ve vesmíru, ale i neklid v duších. V poslední době se dostala tato energie do rukou člověka. Je to naznačeno Einsteinovým vzorcem atomové energie: E = mc2 . Má to znamenat dle závěti Einsteinovy, že lidstvo v dnešním atomovém věku stojí na prahu poznání a uznání Boha, nebo sebezničení.

Sám znak - Maria - výtvarně vlastně znázorňuje vzor atomu: 12 hvězd - elektronů - krouží kolem jádra. Číslo 12 znamenalo v biblickém myšlení úplnost, celý vesmír (12 kmenů izraelských, 12 apoštolů atd.) Znak pak představuje zároveň i mikrokosmos - nejmenší svět - atom.

Jako na rozhraní věků Maria zprostředkovala lidstvu Spasitele - Zachránce - nabízí jej i člověku atomového věku. Vždyť On jediný i dnes je Cesta - Pravda - Život!